Cesta nehybným časem v 80 světech
První dojem, který bych popsal, by byl ten, že už počáteční záběry filmu, kdy se kamera velmi rychle přibližuje ke kamenité vinici a záběr přejde na stezku, vytesanou ve vápencové stěně za ní, do sebe doslova vtáhly moji pozornost. Ale kam vlastně? Do dění filmu až na druhém místě. Především kamsi velmi hluboko, do jedné z intenzivních vrstev či jader mého bytí, mého života. A psát si recenzi svého vlastního života? I film sám má celou řadu hutných jader, o kterých by mi bylo pochvalně…
